E-maily vs. hluboká práce

Hluboká práce je kniha, se kterou nesouhlasím, i když bych chtěla. A která mi změnila (pracovní) život, aniž bych chtěla. Všechno přitom začalo u e-mailů.

Když jsem si udělala vlastní test, jaké kávě se nejvíc podobám, vyšlo mi roztěkané cappuccino. To znamená, že jsem zodpovědná, ale mám hlavu plnou nápadů a tak mám občas problém soustředit se jen na jednu věc.

Pro práci, navíc tu moji, to není zrovna ideální vlastnost. Abyste rozuměli - svůj pracovní denní program si do jisté míry skládám sama. To znamená, že, pokud zrovna nemám náladu na psaní o logistickém softwaru, vymýšlím třeba test kávové osobnosti.

Klidně na mě mluv, já si zatím dopíšu e-mail a vyřídím telefon.

A když si tak píšu o logistickém softwaru, najednou mi na obrazovce vyskočí upozornění na nový e-mail. Vidím odesílatele a prvních pár slov a samozřejmě se jdu na e-mail podívat.

A je to.

Dějství první: Jane a její e-mail

Když jsem ještě nevěděla o hluboké práci ani ň, sama jsem vycítila, že mít zapnuté upozornění na nové e-maily není úplně košér. Měla jsem pocit, že musím být pořád na příjmu a reagovat okamžitě. Ale sami si sáhněte do svědomí, jestli to tak opravdu je.

Když jsem vypnula notifikace, nestalo se vůbec nic. Nedostala jsem výpověď, nezpozdily se dodací lhůty, nevybouchl vesmír. Vlastně nějaký efekt to mělo - pracovala jsem o něco soustředěněji.

Chvíli sice trvalo, než jsem přestala kontrolovat schránku co 10 minut, ale i to jsem zvládla.

Dějství druhé: Jane, její e-mail a ti druzí

Takhle jsme si já a můj pracovní e-mail nějakou dobu spokojeně žili. Pak ale přišla nová pozice a s ní i zodpovědnost za několik lidí. Schránku mi najednou začaly plnit zprávy, co lidé udělali a co s tím mám dělat já. K tomu mi lidé psali zprávy na firemním chatu a ještě se chodili ptát osobně.

Uáááá.

Ani sebeorganizovanější espresso by v tomhle nezvládlo pracovat, natož takové roztěkané cappuccino, jako jsem já. Velmi brzy jsem proto přijala následující opatření:

1. Potřebuješ ode mě něco pracovního? Pošli mi to na e-mail.
2. Potřebuješ mi poslat vtipný gif? Pošli mi ho na chat, ale počítej s tím, že ho mám občas vypnutý.
3. Potřebuješ mi říct něco osobně? Přijď, ale občas z kanceláře mizím, abych mohla pracovat na svých věcech.

Já si teď prostě na chvíli někam zalezu a všechno vypnu, jo?

Tato tři opatření vedla k tomu, že jsem jakž takž zvládala být k dispozici ostatním a jakž takž pracovat na vlastních projektech. Protože jsou ale u mě vždy na prvním místě ostatní, vlastní práce šla jakž takž do háje.

Šéf mi tehdy doporučil knihu o hluboké práci. A tehdy jsem se nasrala.

Dějství třetí: hluboká práce  

Hluboká práce je soubor pravidel pro práci v roztěkaném světě. Její autor Cal Newport popisuje, jak se soustředit a dosahovat velkých věcí i v krátké době. A jako v každé knize, která vyjde u Jan Melvil Publishing, ani tady to nejsou prázdné kecy, ale konkrétní, praktické a podložené rady.

Možná se to nezdá, ale knihu doporučuji.

Jen jsou mi zrovna tyhle proti srsti. Možná proto, že se mě tak dotýkají.

Hned v úvodu je příklad několika lidí, většinou akademiků, kteří vůbec nereagují na e-maily ostatních, protože jejich vlastní práce je důležitější.

Ještě jednou - jsou přesvědčeni, že jejich práce je důležitější než práce ostatních.

Sorry, ale nesouhlasím. Když už je někdo akademik, měl by být k dispozici studentům, kteří se od něj chtějí učit, ne?

Zbytek knihy je rozumný a proti hluboké práci nemám nic, ostatně pár opatření jsem zavedla intuitivně. Tahle jedna věta mě ale přiměla jednat. Buď můžu být k dispozici lidem, nebo můžu psát. Oboje ale na 100% dělat nejde. A tak píšu, takže vlastně dík, hluboká práce. ;)

Epilog: soukromá e-mailová adresa

Celý tenhle článek se týkal pracovního e-mailu, protože ho mám necelé 3 roky a nastavila jsem si ho tak, aby mi perfektně vyhovoval. Také mi odhalil, jaké nedostatky má můj zaplevelený soukromý e-mail.

Chodím na něj o poznání méně, když už tam ale přijdu, nechci se probírat hromadou spamu. Gmail spam naštěstí velmi úspěšně filtruje, obtěžuje mne jen to, co si sama vyžádám.

Co mi v soukromém e-mailu pomohlo:

1. Odhlášení ze všech newsletterů, které stejně neotvírám.
2. Nastavení štítků, abych měla vždy označené e-maily týkající se stejného tématu.
3. Rozlišení soukroumé a reklamní korespondence pomocí složek. Díky tomu už nepřehlédnu e-mail od mámy.

Co vy, e-maily a hluboká práce?