(3/3) „Já bych chtěl být espresso.“

Napsal mi Vojta a já nevěděla, o čem mluví. Když mi to došlo, měla jsem to stejně. A makám na tom!

Než se dostanu k espressu, vysvětlím číslo v titulku. Tenhle článek měl být třetí ze série o větách, které někdo v mém okolí pronesl (klidně i stokrát) a ve mně se najednou něco pohnulo. Znáte ten pocit, když zničehonic něco cvakne, sepne a v mozku zapadne na to správné místo? AHA moment!

Tak tedy espresso mělo být třetí, ale nakonec jsem zjistila, že je pro mě příliš těžké začít jedničkou, která je nejosobnější. Seriál proto začnu odzadu – krotký punk!

Espresso je šťastné - ví, co chce.

Espresso, prosím!

Vymýšlela jsem pro klienta test o kávě, ve kterém by čtenáři zjistili, jaká káva odpovídá jejich charakteru. Do dokumentu se zadáním jsem jako příklad bezmyšlenkovitě napsala: „Espresso jde rovnou k věci a je upřímné.“

Vojta do dokumentu před odesláním koukal a věta o espressu ho zaujala. Napsal mi proto, že by chtěl být taky espresso a když mi dovysvětlil, o čem mluví, nastal u mě AHA moment.

Větu o espressu jsem napsala tak bezmyšlenkovitě možná proto, že nad upřímností a přímým jednáním velmi často přemýšlím. V mých představách je to soubor vlastností, který usnadní spoustu situací, šetří čas a čistí vztahy.

Představuji si upřímnost jako Saša Bůčková lhaní?

Možná si jednání na rovinu idealizuji jako comebacková Saša lhaní, ale bylo by fajn říct idiotům, že jsou idioti nebo třeba jen upřímně přiznat: „Ne, nezvládám a potřebuji pomoc.“

Kávová evoluce osobnosti

Na takovéhle upřímnosti pracuji, ale je to těžké. Nicméně ne nemožné – před pár lety jsem si nedokázala představit, že bych pila kafe (instantní!) bez mléka a cukru. Dnes piju jen černé a začínám být s mírnými sklony ke coffeenáckovství krutě vybíravá.

A trochu v tom vidím paralelu se svým životem. Instantní kafe s mlíkem a cukrem je zběsilé tempo s miliardou aktivit, které jen maskuje neuspokojivý základ. Je to vrstvení, maskování a žádné priority.

První jsem se zbavila cukru – prostě jsem se rozhodla, že už nechci sladit. Šlo to celkem snadno. S mlékem už jsem potřebovala pomoct a pomohlo mi whole30. Mléko jsem nahradila kokosovým a časem šlo pryč i to. No a bez cukru a mléka není těžké poznat, jak hnusné je instantní kafe. ;)

Životní cesta od 3v1 k chemexu.

Kdybych teď pila (a byla) espresso, mohl příběh šťastně skončit. Jenže já piju filtrovanou kávu. Ta je sice upřímnější a klidnější, ale je jí hodně, místy až moc. Jsou to jasnější priority, nicméně utopené v množství – ať už stresu nebo aktivit.

Každopádně s kávou i životem je to posun k lepšímu, a to je skvělé. Velké změny v životě se totiž nedějí ze dne na den, spíš plíživě a my se jen musíme naučit vnímat je a radovat se z nich.

P. S.:

První draft tohohle článku vznikl v mé oblíbené kavárně. Vojtovu větu jsem měla napsanou velkými písmeny v bloku a pod ní psala další věci. Číšník chodil sem a tam, a když mi dával na stůl gintonic (večer se kafe nepije!), prohlásil: „To je moc hezký, co jste napsala o tom kafi. Vy jste baristka?“

Hned jak jsem překonala paniku, že mi čte přes rameno, dali jsme se do řeči a vlastně mě strašně potěšil. Zachoval se totiž úplně jako espresso!