Nebuďte produktivní!

Zatočte s prokrastinací. 7 věcí, které produktivní lidé stihnou před snídaní. Najděte svoji produktivní energii. 5 způsobů, jak produktivní lidé ovládají svůj čas. A co se na to takhle vykašlat?

Před pár lety jsme zjistili, co je to prokrastinace a odpoledne strávené s Gilmore’s girls začaly mít pachuť flákání. Pak přišla produktivita se závojem multitaskingu, korunkou time managementu, zanechávajíc za sebou deadliny.

Začali jsme věřit tomu, že pokud během čekání na tramvaj neopakujeme španělská slovíčka, nestihneme vyřídit min. 50 e-mailů denně a do týdenního rozvrhu nevměstnáme trénink na maraton, pak jsme k ničemu a nikdy ničeho nedosáhneme.

Žijeme v době, která klade vysoké nároky na každého. Předpokládá se, že budeme stíhat práci, rodinu a přátele, sportovat, udržovat si kulturní přehled a k tomu ještě zdravě každý den vařit. V časopisech a možná i ve svém okolí vídáte lidi, kteří to zdánlivě umí. Já na to říkám - nasrat!

Tak trochu se hroutím

V prosinci mě rozbrečel e-mail. Bylo deset večer a mě přišel e-mail, kde po mě kolegyně něco chtěla (z mého pohledu dost zbytečného a zdlouhavého). Ten den po mě něco chtěl prakticky každý - kolegové v práci, rodiče, škola, kde učím, prostě všichni. Ten poslední e-mail byl pověstnou poslední kapkou. Následné dvě hodiny nezastavitelného pláče mě dost vyděsily.

Nejsem slzavé údolí, nerozbrečí mě většina dojáků ani reportáž na Nově. Jsem velmi organizovaný člověk, který si umí rozvrhnout čas. Co jsem neuměla, bylo říct: „A dost, tohle fakt nedávám.“

Má představa o sobě samé, jako o královně multitaskingu a člověku, který to má vše pod kontrolou, se rozplynula.

Následující období nebylo úplně jednoduché. Přišlo ještě několik proplakaných večerů a vztekání v práci. A pak nadešlo jedno úterý, kdy jsem byla neskutečně vytočená a šla jsem domů. A v hlavě něco secvaklo. Nechci přijít večer domů naštvaná a kazit večer sobě i příteli. Rozhodla jsem se, že byť často neovlivním lidi kolem sebe a spoustu dalších věcí, ovlivním to, jak se k nim postavím a jak se budu cítit.

Zorganizujte se …

Pokud máte pocit, že nestíháte, je v prvé řadě potřeba zjistit proč. Sepiště si všechny úkoly, schůzky a povinnosti, které vás za týden čekají. Nejprve ty pracovní, pak ty ostatní, včetně domácích prací apod. Pak zkuste odhadnout, kolik času vám každá činnost zabere. Následně vše sečtěte, práci zvlášť, domácí povinnosti také. Vyjít vám mohou dvě varianty.

Varianta A: všechny pracovní povinnosti vám dohromady zaberou méně času, než je počet hodin, které ten týden máte odpracovat. U ostatních povinností se dostanete na nějakou rozumnou cifru, třeba jednu až dvě hodiny denně. V tomto případě byste vše měli zvládnout při dobrém rozvržení času v pohodě a měli byste mít i rezervu na případné neplánované povinnosti.

Varianta B: vyjde vám, že pracovní povinnosti vám již takto dopředu zaberou více času, než byste měli v práci strávit. Buď máte špatný odhad, nebo toho máte opravdu více, než je zdrávo. Co s tím?

Je to o prioritách

Koukněte se na seznam a všechny činnosti si označte od jedné do tří dle důležitosti, jedna znamená nejdůležitější. Těch extra důležitých činností by nemělo být víc než pět šest. Rozvrhněte si, kdy se těmto úkolům budete věnovat - pokud to jde, měla by to být první činnost, kterou se budete ten den zabývat.

U činností číslo 2 a zejména 3 se zamyslete, zda:

a) je nutné se jim tento týden věnovat;

b) zda je nemůžete na někoho delegovat;

c) co se stane, když je neuděláte.

Hledání času

Někdy je náš nabitý program čistě o tom, že se nechceme vzdát kontroly nebo máme určitou představu o tom, jak mají věci vypadat či o tom, jak mají věci fungovat. Zcela upřímně se zamyslete, jestli to není váš případ a pak se ptejte, co s tím můžete udělat.

V hloubi duše jsem přesvědčená, že pokud něco chci, tak je nejlepší si to udělat sama. Ale vše sama nezvládnu. Učím se tedy delegovat věci na jiné (o delegování někdy příště) a říkat si o pomoc. Je také potřeba se zeptat, zda nedělám nějakou činnost jen proto, že si myslím, že ji někdo další vyžaduje či ocení.

Opravdu vaše dítko ocení vyžehlené tričko či dokonce ponožky nebo by je stačilo jen složit? Opravdu je potřeba dělat v práci činnosti, u nichž nevidíte smysl? Třeba jde o “dinosaury” - něco, co se prostě dělá, čistě jen proto, že se nikdo neptá, zda je tato činnost ještě potřeba.

Pokud i tak dojdete k tomu, že žádnou z činností nemůžete pustit či přehodit na někoho jiného a reálně je nemůžete stihnout v běžné pracovní době, je potřeba promluvit si s nadřízeným. Když nebude poslouchat, ukažte mu svůj seznam činností a času s nimi strávenými. Pokud jste sám sobě šéfem, vraťte se zpátky k prioritám - někde je něco špatně.

… a občas se na to vykašlete

Někdy to prostě nejde. Posedne vás kopr (k.revský odpor k práci) a uděláte jen část toho, co jste si plánovali. Někdy se přihodí něco v osobním životě, co vám brání se soustředit na práci. Zůstaňte v klidu a nic si nevyčítejte. Pokud můžete, tak to v takový den v práci zabalte dříve. Stejnak více neuděláte. Pokud nemůžete, zkuste krátkou přestávku či nějakou motivační hudbu.

Občas jen tak koukat z okna...

Jestliže tento stav stav nastává častěji, dejme tomu jednou a vícekrát týdně, zkuste se zamyslet nad tím, zda vás vaše práce naplňuje či zda nejste vyhořelí. V práci trávíte hodně času, a i když se rozhodně nemusíte ráno nedočkavě těšit, až tam budete, neměla by pro vás být jen stres a opruz.

Nesrovnávat

Nejdůležitější je, s nikým se nesrovnávat. To, co lidé postují na sociálních sítích a blozích, není nutně realitou, byť máme občas tendence to tak vnímat. Věřte tomu, že naprostá většina lidí to má stejně jako vy - občas nestíhají, občas se chtějí na všechno vykašlat, občas stráví odpoledne koukáním na videa koupajících se kapybar. Mimochodem, není na světě nic více uklidňujícího než koupající se kapybara.

A těch pár superjedinců, kteří stíhají všechno (samozřejmě s perfektním make upem a disneyovskými vlasy)  - čert je vem ;-)